I zpravodajství má ovšem své meze. Ne filmovat třeba opilého politika, ne za ním lézt s kamerou až na WC (jako to bylo svého času v případě republikána Sládka - to ho chtěli natočit, jak čurá nebo co?), pak se nemůžou novináři nebo fotografové divit, že dostanou po tlamě

asi dáma nebudete

Svobodná média píší logicky o těch, kteří jsou u moci. To se politikovi povede, neopomene hlásit na všechny strany a spřízněná média mu pomáhají seč mohou. Pokud se ale jedná o nějakou nepravost, je zájmem politika jediné, mediální klid. Když se zprávy politikovy nelíbí, může vydávat prohlášení, zaplatit si reklamu, podat oznámení k soudu, vše ale pod svým jménem.

Pokud začne zákulisně používat orgány státní moci, nebo i jinou formu nátlaku na novináře, jejich rodiny, kamarády známé a spolupracovníky, je nutné pozvednout hlas a bránit svobodu slova.

Politik se dobrovolně stává veřejnou osobou, která má hájit zájmy svého voliče a volič má právo vědět úplné a pravdivé informace o svém politikovi. Jestli sedneme na lep politikům, že některá média (ti co jim koukají pod ruce) jsou lživá, nebo zkorumpovaná, tak si podřezáváme vlastní větev. Nenechme si vnutit systém: "Jednou za čtyři roky odvolte a co děláme, toho si nevšímejte." Nakonec přijdeme i o možnost volby, bude to totiž nadbytečné.

Všichni politici přistižění při krádeži a podvodu řvou, že jde o politickou kauzu na ně nastraženou. Všichni oprávněně kritizovaní politici řvou, že jde o politický komplot a podraz, mafiánské způsoby a lži nakupené jejich protivníky či novináři.

Proč to dělají??? No protože nemají nic na omluvu, na rozumné vysvětlení, nemají argumenty. Jejich odpovědí je zpravidla jen sprostý útok, sprostá nadávka. Dám příklad: stačí se zeptat Ovčáčka, zda-li už s panem prezidentem našli vylhaný článek z pera novináře Peroutky a odpovědí vždy byla a bude jen sprostá nadávka na tazatele a jeho zařazení do kategorie pražské kavárny a zločince, který se nevyrovnal se znovuzvolením pana prezidenta....